Ostravské Vítkovické železárny
Konečně začínáme pozvolna žít. Ještě před Ju nemocí, totiž ještě před stěhováním do Těšína, vlastně ještě před samotnou přípravou na celý stěhování, bylo u nás zvykem vydat se co možná každej víkend někam na výlet. Zkrátka vyUŽÍT volnej čas s rodinkou. Tomu bylo během nemoci a léčby na dlouho šmitec. No jo, jenže když to celý sečteš, jsou to i s těma přípravama na stěhování už celý dva roky, kdy nám okolnosti nedovolovaly pokračovat v naší víkendový tradici. A pozor - dva roky v životech náctiletých mozků udělaj navíc veliký změny. Co to prakticky znamená? Znamená to, že se nejde jako mávnutím kouzelnýho proutku vrátit do "starých dobrých" časů, kdy stačilo v sobotu ráno (kolikrát až dopoledne) teprve začít vymejšlet, kam to jako vyrazíme a děckám to bohatě stačilo.
Teď to chce starší vědět alespoň tejden předem, aby si mohl "efektivně rozplánovat čas" a mladší se ksichtí, jakmile slyší slovo "výlet": "Cože?! Já ale nikam nechci!" a nejradši by se po vzoru ekoteroristy na protest přilepil k podlaze (ideálně však ke svýmu počítači).
Ale ještěže s náma ten starší vůbec někam chce a toho mladšího nakonec (sice zpočátku násilím) taky odlepíme.
No a pak se nějakým zázrakem naskládáme do auta a vydáme se objevovat moravskoslezsko. To je vlastně plusko - že je zdejší okolí pro nás fungl nový, takže takový Vítkovice minulej víkend, nebo Tatra Kopřivnice ten poslední, bylo pro naši bandu něčím fakt zážitkovým.
No a do toho ty hory, že jo. Ty jsou všude kolem a jen tenhle víkend jsme v nich byli hned dvakrát. Ale teda jen já a mužskej, páč jsme si chtěli dát do těla a taky bejt jen spolu. Navíc pro Ju by to zatím bylo nemožný. Ten, ač před pár lety šel z Pece na Sněžku a zpátky dolů pěšky "pohoda džes", musí teď makat na menších kopečkách (no jasně, že se mu nechce, takže povzbuzujem i vyhrožujem).
A teď k samotným uplynulým výletům.
● Když procházíš Vítkovicema, napadá tě, že návštěva tědlech železáren je snad povinností pro každýho milovníka industriálu...
Ochutnávka industriálu
● Tatra Kopřivnice uvnitř oficiálně nabádá, abys co nejvíc fotil a všechno sdílel, páč nevim - ale možná tam nechodí tolik lidí? To by byla škoda. Uvnitř je to krásný, moderní, interaktivní (za pomoci vypůjčení tabletu), s dobře čitelnýma velkoplošnýma informativníma textama a samozřejmě nabušený automobilovejma dizajnovkama od minulosti až po současnost; od osobáků až po vojenský a expediční monstra. Nahoře na ochozu si zas přijdou na svý milovníci kol. Jo a malý caparti to celý můžou projíždět na dřevěných autíčkách. A lidí tam bylo tak akorát (sobota). Jo a v areálu parkuje národní památka Slovenská strela...
V rozlehlé hale je toho spousty k vidění
● Všimli jsme si rozdílu mezi Beskydama nalevo a napravo od Třince (z pohledu mapy). Ty vlevo nám připadaj poněkud drsnější (nějak jsem tam i víc myslela na medvědy :D), ty vpravo krapet malebnější. Ale může se to týkat jen menších úseků. Jinak drsný jsou Beskydy v podstatě všude, a to především svým stoupáním. Jako z Nýdku po červený na Čantoryji ještě jakž takž dobrý, ale jistý úseky zpátky dolů po zelený, to jsem brala už jako takovou přípravu na jednou možná někdy přechod kamenitý Mallorcy :D.
Beskydy...
SUMA SUMÁRUM - rodinný výlety opět žijou, já znovu taky, na Slezsku je fajne a Beskydům zdar!
Více informací i fotek o posledních dvou výstupech do Beskyd najdete ZDE.
A příště třeba o tom, jak miluju návštěvy u zubaře :D