Čím začít... Třeba tim smoothiem. Naskládám ostružiny do nádobky, zaleju mlíkem, jogurtem, nasadím na přístroj a tu se zděsím! KDE JE TEN SPOUŠTĚČ JAKO?! (Takovýto mačkátko/jazyk, kterým to zapínáš). V přístroji díra (ta tam má bejt) a jazyk nikde! Ihned mě (logicky) napadlo, že to někdo z chlapů rozbil. Vzal za to VŠÍ silou a normálně to urval! Ještě, že mužskej nebyl doma, jinak už by to zase schytal, páč když doma někde něco chybí, nebo není něco tak, jak má bejt a nesedí pěkně na svým místě, stane se ze mě Lovec Viníků a už hážu svý laso, co doma nosim pořád kolem pasu a v tu ránu ho má Viník kolem krku. Tak jasně, stává se (asi 1 případ z 1 000 000), kdy je chyba na mý straně. Tak to se pak samozřejmě pokořim, řeknu stručně Aha a život jde normálně dál. No a to se stalo zrovna dneska. Chvíli zděšeně čučím na tu díru s vyrvaným jazykem, tlak stoupá, krev vře při představě, že si dneska (vlastně už nikdy!) neudělám smoothie, když tu mě napadne otočit přístroj o 180 stupňů a helemese! Tatáž díra, odkud na mě smůtovač vyplazuje jazyk! No to byla úleva zjistit, že přístroj je (oproti mýmu mozku) v pořádku a že mu vůbec nic nechybí! Samozřejmě jsem pokorně řekla Aha a pak si v klídku udělala svý smůtýčko.

Co dál. Začíná nám třetí školní tejden a Ju teda už od půlky minulýho chodí místo na dvě rovnou na čtyři hodiny denně. Prostě už mu ty dětičky chyběly no. Mám ho doma držet na řetězu a přikazovat Ne, nikam nepůjdeš! když na to má energii? Ok, šel ve čtvrtek a v pátek domů už po první hodině, páč už byl unavenej a taky na něj cosi lezlo (na mě taky) a bolel nás oba krk. Ale víkend byl ve znamení regenerace, takže dneska už zase cajk. Já mu nakoupila haldu vitamínů a doplňků na doporůčo mojí kámoonkomudr Janky, ale jak nás nastejno bolel ten krk, tak mi došlo, že já to vlastně musim začít papat taky! Že moje imunita se taky fláká někde v loňským roce, páč jsem taky - stejně jako Ju - byla uplynulej rok mimo množství lidí.

Co dál. Konečně jsem se vyhrabala na ten místníma opěvovanej Javorový vrch (sice jen 1032, ale řeknu ti, že krpál), což je - jak jsem už pochopila z řečí mnohých - nutnost ve smyslu Nebyls na Javorovým, jakobys nežil, kámo. Já žít chci, tak jsem tam šla. Vystoupily jsme z auta a moje spoluchodkyně (která má podle mě výšlap na Javorový na stejný úrovni samozřejmosti asi jako dát si sprchu nebo kafe) nahodila vrtuli a vypálila vpřed, jak kdyby šla z kopce a ne do kopce, a ještě u toho nonstop vesele řečnila. A když jsem začala tušit, že mě s ní čeká smrt zaživa, náhle omluvně řekla, že kdysi mívala lepší kondici, že teďka už to není to, co bejvávalo. Nevíš, jestli se smát nebo brečet, ale tohle byla každopádně příležitost prodloužit si život, tak jsem rychle řekla No to jsem strašně ráda, že už nejsi v tak dobrý kondici!!! A v tu ránu se dostavilo vysvobození, tryskomyš zvolnila a z noční můry se stal prima super vejlet, hele.

Co dál. Dál už nic, páč jdu za chvíli pro Ju. To jsem prve neřekla, ale my jedeme "pytlíkovou metodu". To jest, že to tak porůznu pytlíkujem: ráno jde na dvě hoďky do školy, pak na hoďku domů, pak zase na zbylý dvě hoďky do školy. Dneska má ale dvě hoďky tělák, ze kterýho je osvobozenej, takže měl doma dvě hodiny voraz (já mu dám voraz! Učit se musel hošánek!) a pak šel už jen na ájinu, ze který ho právě teď jdu vyzvednout...

Tak čaaaau a dávejte si bacha na téměř podobný strany svých domácích přístrojů a taky na to, s kým jdete poprvé do hor!

:D :D