Tak jsme ráno jeli na ambulanci k zavedení flexily, z čehož se Ju udělalo blbě. Pak jsme jeli sanitkou na Žluťák, totiž Žlutý kopec, na kterém se nachází Masarykův onkologický ústav. A nikdo, ani tomu ústavu, neříká jinak než "Žluťák", takže mu takhle zkráceně budu říkat odteď i já.
Sanitkou jsme tentokrát nejeli sami, a tím pádem jsme si vyslechli příběh přítomné matky se stejně starou dcerou jako Ju: Dívka s rakovinou v ruce. Nedávno úraz a po něm bolest a znehybnění ruky. Logicky ortopedie, kde ale velmi bystrý doktor, co na základě rtg upozornil na možnost CA a šup s nima rovnou do Brna. A tak prej, že jsou tady. Zjištěno ale tak moc brzy, že si můžou pískat. Ne tak tomu bylo u jejich staršího syna (30 let). CA v tříslech, ale furt že nic, nic... dostával mastičky, léky atd. Až bylo tak pozdě, že mu dr. řekla, že to bohužel nepřežije. Přežil. Tak si to vemte, rovnou dvě děti v rodině... Vystoupili jsme, popřály si vše NEJ a na Ju už čekala iniciační procedura ve stylu Avengers: výroba superhrdinský superdůležitý bojový masky (když jsem to viděla, vykřikla jsem: Jéé, ty seš hustej Spiderman!!). Viz obrázek. A následný počmárání těla na znamení vstupu do klanu "ozařovačů" (to nesmíme smejt, a když to smyjem, musíme to domalovat, aby se vědělo, na který místa se má "zářit"). Odpoledne byl Ju opět přijat na onko odd. (já si naivně myslela, že na noc pojede domů) kvůli té zítřejší akci s názvem "Zavedení portu", která bude zase pod celkovou anestezií, a tak si ho chtějí přes noc logicky pohlídat. Takže až "projde tím portálem" a objeví se zpátky ve svým světě, tak - dá-li Bůh a bude vše vpořádku - odpoledne nebo k večeru může jít domů a ve čtvrtek už hurá na pár dní do Těšína♡!!
Už jsem párkrát fotila (a moc Vám za to děkovala), co jste pro Ju poslali. Většina na něj ještě čeká v Těšíně. A dneska chci strašně moc poděkovat KAŽDÉMU z Vás, kdo jste nám pomohli jakoukoli finanční částkou!! Je to pro nás velká pomoc♡. Nejen ty cesty Těšín-Brno a zpátky, ale i strava, doplňky a jiné. Vlastně to teprve všechno vyplouvá na povrch, co bude potřeba. Překvapilo mě, že přestože jsem toho času v domácnosti, přes nadační fond Dobrý anděl budu i tak dostávat nějakou finanční podporu. Mě by ani nenapadlo nikde o nic žádat, ale prostě takhle to funguje. Nastoupíte na oddělení a už máte doslova za zadkem elegantní dámu, aby vám vysvětlila, co všechno vám jsou připraveni dát, jak vás podpořit, zaopatřit v této těžké, finančně náročné, situaci. Moje srdce je naplněné vděčností a pořád mě to fascinuje. A tohle je možné "jenom" díky všem dárcům, kteří do takových a podobných nadací přispívají ♡♡♡. Je to prostě úžasné!! Žádná samozřejmost!
Proto i tuhle věc chci zmínit. I když bych stokrát radši, kdyby tohle celý vůbec nebylo...
Taky je tu slyšet, jak je děcek tak natřískáno, že mudři neví, kam dřív skočit. Každej říká, že je toho teď všude nějak moc. Že se snad roztrhnul pytel plnej "raků", a doktorský lovci je teď musej za pomoci svých loveckých zkušeností a moudrostí shůry všecky pochytat a zničit. Rak sem, rak tam. Ale my máme s Ju ještě tu velkou výhodu, že máme plno modlitebních lovců!
A tak Vás, lovci, chci moc prosit o modlitbu za tu zítřejší akci: aby všechno dobře dopadlo a my mohli být zase o krůček (nebo spíš o pořádný krok) blíž k domovu♡.
Děkujeme Vám♡♡♡!!!