Zpomaleně procházim kolem tý podivný bytosti, zatimco se na její hlavě navlíknutý do kapuce snažim najít tvář. Když jsem tak dva tři kroky před ní, všimnu si, že je to stará ženská s rozbitou tváří a na obličeji krev. Teď, anebo nikdy. Udělám otočku.
"Co se vám stalo?!" ptám se jí v předklonu. Hlava se zvedá a opilý oči se snažej najít ty moje.
"Eh..Uh..Ah...," vypráví ztěžka žena, která si vyměnila místo s mým válečným koněm. Ze svý černý kabelky vytahuju poslední kapesník.
"Máte na obličeji krev, utřete si to, nate..." I ruku má od krve. Něco promluví polsky.
"Aha, ale já vám nerozumim... Vy jste spadla?" Souhlasně přikyvuje. Zhodnotim, že na doktora to nebude. Krom vysokýho stavu opilosti a mokrých legín to vypadá, že je všecko ok.
V tu chvíli se připotácí mohutnej asi tak čtyřicátník. Totálně na mol. Snaží se něco říct, ale vysoký promile v krvi mu to neumožňuje. Z pusy ale vyplivne mezinárodní slovo Taxi a z kapsy vytahuje mobil.
"To je váš syn?" ptám se ženy. Znovu přikývne. Moc nevim, co dál říct, a proto vyslovim možná stupidní otázku alespoň s jedním polským slovíčkem:
"Proč DUŽO pijete alkohol?! To není dobrý! To je moc fuj!" říkám a v ruce svírám srolovanou igelitku s dvouma lahváčema.
"Ááhh..." vydá hlasitě a máchne nervózně rukou. Se stejným dotazem se obrátim na syna. Ten se pod tíhou otázky zapotácí a svalí na zem. Mobil mu vypadne z ruky, ale naštěstí ne do řeky. Posadí se na chodník a kouká na mě.
"Máte nějaký trápení? Nějakou bolest?" snažim se o psychologickou intervenci. Syn mi rozumí a přikyvuje. Snaží se mi říct něco o svým ubohým výdělku a rozvedeným manželství. Samozřejmě nerozumim všemu.
"Aha, aha..." vyjadřuju sounáležitost.
"Proše pani, zaplačiče za Taxi?" zeptá se mě zčistajasna syn.
"Jo, není problém, ale mám jen kartu, tak snad to půjde..."
"Ááhh... pani jest taka fajna," zazní z opačný strany zpod kapuce najednou milej tón. Na zkrvavený tváří se dokonce vyloupne úsměv. Snažim se stařence vysvětlit, že by neměla sedět na studený zemi.
"Ááhh..." řekne znovu a zase přitom máchne rukou. Tentokrát se mě ona na něco ptá. Nerozumim, takže odpovídám, že "Jo, bydlim v Českým Těšíně," a rukou kynu směrem na protější stranu.
Delší chvíle mlčení.
"Věříte Bogu?" snažim se tentokrát o duchovní intervenci. "Tak! Tak! Vjeřo v BOGA!" zbystřila žena.
"Tak se ho pevně držte a nepijte DUŽO ten alkohol!" a dělám u toho prstem tytyty, jako bych mluvila s děckem. Jsem vyloženě evangelizační typ.
"Uže Taxi," ozve se syn a vydá se směrem k parkovišti. Ale protože jde styl slalom, tak než tam dojde, auto je pryč. Slalomem se vrací zpátky a znovu se pokouší zavolat Taxi. Tohle může trvat věčnost. Co teď? Jdu pár metrů do polský směnárny, kde se snažim vylíčit venkovní situaci, a že nevim, co s tim. Prodavačka vyjde na chodník a chvíli si prohlíží opilecký duo, když ale vidí, že syn má mobil a volá si Taxi, zalejzá zpátky do krámu a nic. Začíná trochu víc pršet. Přijíždí další Taxi. Jdu k řidiči, a zatimco se mu z auta souká chlápek, líčim mu příběh dvou opilců a jestli je může vzít domů. Říká mi polským klidným hlasem, že by rád, ale nemůže, páč má hned dalšího klienta. Ale chlápek, co se právě vysoukal, má hned jasno. Koukne na druhej chodník na mý opilce, na nic se neptá a rovnou volá policii. Polsky mi říká, že si ji přece platí, tak by to měla "razem" vyřešit. Jejda, pomyslim si. Jak to těm dvěma naproti vysvětlim? Chlápek končí hovor a říká, že poldové tu budou do sedmi minut a bere nohy na ramena. Vracim se k nešťastníkům. Syn se mě ptá, jestli teda bude to Taxi, páč měl zato, že jsem to právě byla vyřídit.
"Nie, přijechá policija." A co nejvíc pozitivně dodám: "Ale nebojte se! Oni pomogou vám i pojecháte s nimi do domu!"
Opilá matka se zlobí. To se dalo čekat. Začne mi hubovat, ale naštěstí jí dochází síly a začne si stěžovat na zimu. Vtom přijíždí policie. On a ona. Na úvod jim říkám, že je přivolal nějakej "cizí pán", že já to nebyla. Do třetice líčim situaci a vysvětluju, že paní se sotva postaví na nohy. Policie kouká a neví si rady.
"Nie možemy ich zabrač do domu. Nie možemy tego zrobič," rozhodnou nakonec. Mezitim se u mostu objeví další Taxi. Hned k němu jdu a ptám se, jestli je volnej. Z auta vystoupí polskej fešnej řidič v nažehlený košili.
"Tak, tak, kdos zvónil a tu jestem." No sláva Bohu! sprásknu v duchu ruce. Rychle vylíčim ALKO-story a upozorňuju, že paní sotva jde... a taky je mokrá. Nevadí, nasedat. Má můj obdiv. Vracim se ke stařence a se synem jí bereme každej z jedný strany. Syn se potácí, matka jde šejdrem, a já mám co dělat. Koukám, že poldové stojí na místě a pozorujou nás. Asi pro jistotu. "Pozor na hlavu!" říkám těsně předtím, než si paní sedne do taxíku. PIC! Rána do hlavy a matka se svalí na zadní sedadla.
"Proše pani, zaplačiče za Taxi?" připomíná mi s obavou syn, v očích zmar a bída.
"Ano, ano, nebojte se!"
"Bardzo džekuje pani! Bardzo džekuje!!" spíná mi ruce těsně u hlavy a odchází se svalit vedle svý mámy. Platim kartou a na závěr ještě připomenu dnešní evangelium v kostce:
"Už nepijte DUŽO alkohol a věřte Bogu!"
"Áahhh...," ozve se vzadu v autě, ale to už se zavírá okýnko, taxikář se usměje a moji opilcové konečně jedou domů.
Najednou je klid. Počkat, a co můj meč? Uvědomim si, že jsem ho přece zabodla jen pár metrů daleko od pruhovaný cedule Rzeczpospolita Polska; cedule, ke který jsem přivázala svýho koně. Cedule, u který jsem při návratu našla matku a jejího syna. A že jsem při tom řekla:
"Bože... zachraň všechny místní opilce."
"Kde jsi byl?! Proč jsi mi utekl?!" ptám se svýho koně po návratu za tmy domů.
"Dovez sem tě, kam jsi chtěla, a když se objevili ti dva, řekl jsem si, že teď už to nechám jen a jen na tobě."
A víc jsem asi vědět nepotřebovala.
Jo, a ten Brooklyn Pilsner byl fakt dobrej.